Barcelonou jako první destinací jsme si nebyli moc jistí. A na měsíc? To znělo jako zbytečně dlouhej výlet do města, který má pětkrát menší rozlohu než Praha.
Chtěli jsme ale pro začátek něco klidnějšího, pohodičku v zemi úsměvů, kde nikdo moc nespěchá, a kde bude pěkné počasí, ale ještě ne vedro k zalknutí.
Zpětně se ukazuje, že to byla výborná volba, protože toho všeho je tu do sytosti. Před odletem šlo o směsici zvláštních pocitů a nejistoty, ale jakmile jsme se objevili ve Španělsku, všechno to z nás spadlo a život se rázem stal jednodušším a lehčím.
Bydlíme ve čtvrti El Poblenou, která je z jedné strany obklopena moderní čtvrtí typu Karlín, a z druhé jde o klasické sousedství se starousedlíky. My jsme někde uprostřed. Máme to 15 minut na pláž, všude okolo jsou restaurace, zmrzlinárny, pekárny nebo pěkný obchůdky. A všude je to kousek.
Barcelona nikdy nespí. Problém je, že nám se teď spát chce.
V porovnání s ostatními oblastmi je ta naše celkem klidná, ale jsme ve Španělsku, takže hluk je tu všude a velmi často. Pořád nám tu pod okny někdo něco pokřikuje, hraje tu hudba, a celkově je tu poměrně velký neklid. Končí to zhruba ve dvě ráno a nanovo začíná tak v sedm. Martině to problém nedělá, ale já bez špuntů do uší bohužel neusnu.
Posledních pár týdnů pro nás bylo dost hektických, spousty věcí se muselo zařídit a přijeli jsme sem celkem vyčerpaní. Takže tohle nám úplně nebodlo.
Na druhou stranu – jakmile člověk vyjde ven, všechno jde stranou. Skutečně se tady žije tak pohodově, že člověk má dobrou náladu hned jak opustí byt.
Ne vše je tu tedy na 100%, ale člověk si musí uvědomit, že to vše mění za absolutní svobodu a spousty nových zážitků. Doma je doma, ale my teď nějakou dobu doma nebudeme, takže se musíme rychle „odrozmazlit“ 🙂
Naše ubytko je vidět tady. Je tu pěkný obývák s projektorem, kuchyně, dvě koupelny, ložnice s postelí, na kterou jsme si museli chvilku zvykat… Ale hlavně oddělená pracovna. Ta je pro nás důležitá, protože oba na cestě pracujeme každý den. Já to vzal poctivě a přivezl si vlastní myš, stojan na notebook, dokonce i mikrofon a pár dalších nezbytností.
Místa s pracovnou tak budeme hledat vždycky. Je to dobrý i v tom, že se každý můžeme zavřít jinde a pracovat na svém nebo se tam střídat.
Jezdit na delší období je super. Člověku odpadne taková ta povinnost honit se od památky k památce, místo skutečně pozná a víc pochopí dynamiku denního života místních. Když se nám zrovna nikam nechce, tak klidně můžeme být celý den doma, koukat na filmy nebo si číst, a nemít výčitky z promarněných příležitostí.
Nad tím ale zatím přemýšlet nemusíme, protože jsme tu zatím úplně každý den nachodili minimálně 10 kilometrů.
Stihli jsme tak už vidět Casa Mila (La Pedrera), přístav, barcelonský Pavilion, prošli jsme velkou část pobřeží, zastavili se na fotbalový zápas místních juniorů, dali si konečně pořádný tapas, zabloudili v chudší čtvrti La Mina, a hned první víkend zažili místní Májové oslavy.
Zároveň se ale snažíme kopírovat náš život v Praze. Hned první týden jsem si tak zařídil vstupy do fitka a do bazénu. Obojí mám doslova 100 metrů od bytu, což je naprostá paráda. Vstanu, vyčistím si zuby a za pět minut stojím v bazénu – to mi pak bude hodně chybět.
Mimochodem, ve Španělsku je v bazénu povinná koupací čepice, což jsem samozřejmě nevěděl, a hned po pár minutách mě za to plavčíci solidně vyhlásili (ale naštěstí nevyhodili). V Decathlonu jsem si pak jednu koupil za dvě eura (!), no a všichni jsou rázem spokojený jako my tady na fotce dole.
A to je zatím vše. Včera jsem si koupil lístky na Formuli 1 – uniklo mi to, ale okruh je jen půl hodiny od Barcelony a F1 se tu jede hned příští víkend. Klasický štěstí. Ve Formuli 2 máme navíc po dlouhý době českýho závodníka, tak bych rád viděl i jeho.
Vždycky jsem se chtěl mrknout naživo a podařilo se mi sehnat super lístky na tribunu, takže nebylo moc co řešit…
Napsat komentář