Jak popsat něco, co se vlastně vysvětlit vůbec nedá? To, co jsme tam kdesi v horách ten jeden zářijovej večer prožili, byl jeden z nejintenzivnějších zážitků v životě. Extrémní síla. Těžko popsatelný. Velký. Jeden z těch momentů, kterej vám dost podstatně obrousí pohled na svět i na vás samotnýho.
Lidé, kteří požili ayahuascu, často líčí, že měli duchovní zjevení ohledně svého smyslu na světě, podstaty vesmíru, jakožto i vhledů jak být lepším člověkem. To je často vnímáno jako duchovní probuzení a často popisováno jako zážitek znovuzrození…
Wikipedie
Liána duše Ayahuasca. Posvátná halucinogenní rostlina, která se tady v Peru používá k léčivým rituálům už tisíce let. Pro někoho medicína, pro většinu lidí (asi poprávu) droga. Jedna z nejsilnějších možnejch.
Potřebovali jsme vyléčit? Nijak zvlášť. Naše moderní problémy jsou v porovnání se zbytkem světa k smíchu. My tu jsme určitě spíš pro zkušenost a pro chuť zažít ten stav na vlastní kůži. Chceme se o sobě něco dozvědět.
Vždy když se o Ayahuasce někde mluví, nešetří se superlativy. Třeba tahle pasáž z rozhovoru s Pavlem Moricem je parádní (ten rozhovor by si měl mimochodem poslechnout každej). Jsou lidi, kterým i jen ten jeden večer převrátil život vzhůru nohama. Okamžitě dali výpověď v práci, hned se rozvedli, nebo se třeba už nikdy nedotkli alkoholu. Viděli a prozřeli.
I tak jsem ale byl dost skeptickej. Že by nějaká hodiny vařená rostlina skutečně dokázala odhalit podstatu problémů, co nás tíží?
A přece jsem tu na tý matraci ležel a Marťa jen kousek vedlě mě. Jsme tu jenom my, zdravotní sestřička a dva šamani Javier a Hannan. Skupiny nedělají, nedokázali by se více lidem věnovat poctivě. Tady se to ještě dělá tak, jak se to dělat má, žádná ždímačka na turistický peníze. Rituály dělají i zadarmo, to když je někdo potřebuje a nemůže si je dovolit. Jde z nich strašně dobrá energie a klid.
I tak je ale ve vzduchu cejtit nervozita. Z mojí strany dokonce velká. A taky respekt. Obrovská úcta.
Máme za sebou týden přísný, ale ne-až-tak-poctivě-dodržovaný diety. Nesmíš pít alkohol, jíst smažený jídla, nebo přehnaně moc masa. Ideálně jen kuřecí. Bez koření. Taky žádnej sex.
V den ceremonie nás čeká ranní zvracení a očišťovací rituál. Následuje rozhovor se šamany. Pak už jen celodenní odpočinek v krásnym prostředí, pospávání a čekaní na pokoji.
A pak to přijde. Teď už se z toho nedá vyvlíct.
Dostávám kalíšek s Ayahuascou. Je jí víc, než mi asi sami plánovali dát. Sleduju, jak mi nalévají, a jak jim při tom ujede ruka. Nejistě se na sebe podívají. V duchu si říkám, že aspoň bude sranda. Je to černá kalná tekutina a voní jako čokoláda. Přeju si jenom dvě věci – ať je ke mě Ayahuasca ten večer milosrdná a pak ještě něco osobního. Nesplní se ani jedno.
Pijeme všichni ve stejnou chvíli až do dna. Chuť je překvapivě docela dobrá.
Nervozita mnou projíždí ještě víc a moje tělo i hlava se snaží bojovat s tím, co má nevyhnutelně přijít. Je to instinkt a sebeobrana, ale nesnáším se za to. Slyším Marťu od prvních minut na tekutinu reagovat – šamanům pořád dokola říká, že to je strašně silný. Ale jinak se zdá v pohodě.
Závidím jí. Já necítím vůbec nic a dostávám se do nějakýho podivně negativního stavu. Po dvaceti minutách si říkám o další kalíšek, protože pořád nic necítím.
„Nic to nedělá…“
Naštěstí mi už napít nedají. Aspoň někdo má rozum. Sednou si jen pár čísel naproti mě a tvrdí mi, že se musím nejdřív vyléčit.
„Vezmi si kýbl, asi budeš zvracet… A hned potom ti to všechno začne.“
Začínají zpívat rituální písně Icaros. Je to zajímavá melodie. Moje tělo na ní po chvíli začíná reagovat nevysvětlitelným způsobem. Nejdřív jenom tak trochu vibruju, po pár minutách se ale začnu celej klepat. Je mi zima, písně jsou strašně nahlas, a já se dostávám do úplnýho tranzu. Jsem naprosto odevzdanej šamanovi před sebou a cejtim, že ani trochu nemám kontrolu nad svým tělem. Může si se mnou v tuhle chvíli dělat cokoliv.
Zničehonic začínám silně zvracet. Je mi zle a jsem celej orosenej. Ale jsem rád, že to přišlo. Lehnu si, přikrejou mě dekou a zavírám oči.
Okamžitě padám do jinýho světa. Přesně jak řekli. Jsem v jinym prostoru, v jiný dimenzi. Všechno je strašně barevný a rychlý. Vize se mění zhruba každých deset vteřin. Padám a letím, brní mi celý tělo. Převtěluju se do jiných lidí. Slyším sám sebe mluvit jejich hlasem, vidím svět jejich očima. Vidím sám sebe ze třetí osoby, koukám na sebe jako v nějaký virtuální realitě. Jsem snad v nějaký simulaci?
Časté jsou výpovědi jednotlivců o tom, že získali přístup do vyšších duchovních dimenzí a přišli do kontaktu s různými duchovními bytostmi, sloužícími jako léčitelé a průvodci. Existují však též výpovědi o setkání se zlými duchy, což je jeden z důvodů, proč by měl při ceremonii být přítomný šaman, který takovým situacím dokáže předejít nebo se s nimi vypořádat…
WIKIPEDIe
Krátce na to bohužel přicházejí první démoni. Vyděsí mě to. Nechci je tu. Padám, padám, a najednou mi dochází, že regulérně umírám. Obklopuje mě temnota a nicota. Neskutečná a nevysvětlitelná síla všude kolem, a já přestávám existovat. To je konec, zažívám vlastní smrt. Rozpad ega. Je to jedna z mála chvílí, kdy už prostě musím otevřít oči. Už to nedám. Okamžitě je ale zase zavírám. Přestože to není příjemná situace, i tak se chci co nejrychleji vrátit zpět. Nechci přijít ani o vteřinu.
Tyhle negativní části se mi naštěstí daří i s pomocí šamanů relativně snadno zahnat. Díky bohu, že tu jsou! Dokola a dokola zpívají rituální písně a to hrozně pomáhá. Foukají nám na hlavu kouř a rozprašují parfém, tím údajně zahánějí zlé duchy. Funguje to. Najednou zažívám obrovskou euforii. Lítám po matraci jako v rauši ze strany na stranu. Totální opojení. Nahlas se směju. A pak brečím. Normálně tu řvu jak malej kluk a Ayahuasca mi teď odpovídá na otázky, kterýma si roky lámu hlavu. Všechno je najednou jasný. Udělej tohle a tohle. A udělat bys měl asi i tohle.
Otevírám oči a uvědomuju si, že mám pořád halucinace. Jenže takhle to fungovat nemá… Jsem ztracenej v mezisvětě. Kolem je mlha a slyším ozvěny šamanů, jako by byli vzdálení stovky metrů daleko. Oni jsou ale vedle mě. Nevím kde jsem ani co se děje. Vyděsí mě to – představuju si, jaký by to asi bylo zůstat takhle už napořád a nemám z toho dobrej pocit.
Po dalších minutách se vše uklidní. Hlavní vlna už opadá… Ta nejsilnější trvala asi půl hodiny. Následují dlouhé hodiny přemýšlení a reflexe toho všeho. Co deset vteřin, to jiná hluboká myšlenka. Přemýšlím nad tolika věcmi a tolika lidmi, že mě z toho až bolí hlava. Trvá to hodiny, ale je to spíš pozitivní.
Osobně jsem se považoval za dost racionálně nastavenýho člověka. Až nekompromisně. Když nám naši šamani na seznamovací schůzce říkali, že dokážou léčit i rakovinu a různé další těžké nemoci, myslel jsem si svoje. Popravdě jsem měl spíš co dělat, abych se nezačal smát. Dost možná mi viditelně cukaly koutky.
Jak rychle a radikálně se po týhle zkušenosti můj pohled změnil! Druhý den po tom všem jsem Martě jako první věc řekl, že jsem zralej na to si koupit bubínek a batikovaný tričko. Začala se smát s tím, že to má úplně stejně.
Její zkušenost byla přitom dost odlišná. Ten intenzivní stav, který já zažil jen zhruba třicet minut, ona prožívala několik dlouhých hodin. Dostala stejnou dávku jako já, takže to i dává smysl. Taky držela dietu mnohem zodpovědněji a nebrala antibiotika. Výsledek byl silnější a o dost pozitivnější – za ten večer si vyřešila snad všechny klíčový otázky svýho života. Zní to přitažené za vlasy, ale tak to prostě je.
Trochu mě mrzelo, že už nebyla možnost rituál ještě alespoň jednou zopakovat. Druhý den už jsme měli naplanovaný let zase dál. Cítil jsem, že bych ještě jeden večer potřebovat prožít. Očištěnej, a s trochu jinak nastavenou myslí. Líp připravenej a vyklidněnej. Protože připravit se napoprvý nejde ani omylem.
Tlačit na sílu to nebudu. Ale pokud bude ještě někdy příležitost, a bude to ve správnym prostředí, nebudu váhat ani vteřinu. A pokud bych někdy v životě řešil nějakej zdánlivě neřešitelnej problém, vždycky je tu varianta si sem do džungle zaletět. A už jen tohle vědomí je strašně cenný.
To co jsme zažili, to je skutečně za slovy. Do života mi to přidalo mnohem víc klidu a lehkosti. Zodpovědělo určitý otázky. Varovalo před mnou samotným, pokud bych v některých věcech pokračoval. Potvrdilo mi to, že celý tohle všechno je vlastně tak trochu jinak. Duše je strašně silná.
A úplně jsem přestal mít strach ze smrti, což je věc, která mě děsila od malička. Najednou jsem ohledně tohoto tématu úplně v klidu…
Třetí oko definitivně otevřeno.
Poznámka pod čarou: Jsou případy lidí, kteří během ceremonie zemřeli. Není jich moc, ale jsou. Spoustě lidem se taky rozjely nejrůznější duševní poruchy, zpravidla schizofrenie nebo jiný silný psychózy (např. tahle holka skončila v Bohnicích). Pokud to člověk nemá v hlavě aspoň na devadesát procent, může mu regulérně mrdnout a nemusí se z toho stavu nikdy dostat. A to musí bejt příšerný. Ayahuasca paradoxně dost často přitahuje právě lidi, co nejsou duševně úplně v pohodě, což je samozřejmě recept na katastrofu.
Sami víte nejlíp jak na tom jste, tak na sebe případně nehrajte levou…
