Ve Švédsku je skoro sto tisíc jezer a asi nepřekvapí, že to byl i jeden z hlavních důvodů, proč jsme (čti jsem) tuhle severskou zemi na seznam zařadili. Konečně si zachytám v zemi zaslíbený rybaření! Marťa naštěstí nikdy nebyla ve Skandinávii, a celkem dost chtěla, takže mi to prošlo. Co mi naopak neprošlo, bylo bydlení přímo u jezera. Buuu.
Místo toho jsme zakotvili v městečku Katrineholm, vzdáleném zhruba 200km západně od Stockholmu. Bydlet přímo v hlavním městě jsme zavrhli celkem rychle – nabídka bydlení moc pěkná, ale taky brutálně drahá. Asi tu budu občas brblat nad cenama, ale Švédsko je pořád pro Čechy strašně napálený. Levně se tu nežije…
Katrineholm vyšel o dost levněji a máme tu moc pěkný bydlení – obří podkrovní byt zařízenej ve švédskym stylu. Prvních pár dnů jsme se tu až ztráceli. Město jako takový ale až tak zajímavý není – je to chudší maloměsto a je tu hodně přistěhovalců. Je zvláštní bejt na severu Evropy a zároveň tu být prokazatelně v menšině. Město mi prvních pár dnů přišlo tak trochu v napětí, ale spíš to bylo jen v mojí hlavě… Lidi tu pohromadě žijou zdá se v pohodě.
Na druhou stranu, v loňských volbách dostala strana s protiimigračním programem přes dvacet (!) procent. To není vůbec málo a něco to značí, těžko ignorovat. Buď jak buď, už na první pohled je to o dost jiný Švédsko, než jaký si ho pamatuju. Uvidíme, jak moc a jakým směrem se náš pohled v příštích týdnech obrousí…
Ve středu jsme si jeli do Stockholmu pro auto. 200 kilometrů zvládá náš vlak za 50 minut až do centra, cena je 700 Kč. Pozorovat Švédsko za oknem je moc pěkný – všude se mísí louky, jezera, hustý lesy a tradiční červený baráčky rozmístěný kolem dokola.
Ve Stockholmu jsem byl naposledy před 15 lety. Nebylo mi tehdy ani dvacet a jeli jsme sem hlavně na koncert The Prodigy, což byla samozřejmě naprostá paráda. Pamatuju ale, jak jsem tenkrát na baru objednal dvě vodky s Red Bullem a vyšlo to skoro na tisícovku. To by bylo samo o sobě skandální i dnes, natož před těmi lety, kdy jsem byl ještě student.
Stejnej příběh se ale opakoval i letos. Procházeli jsme se historickým centrem a najednou se rozhodli, že se na chvíli zastavíme a posedíme. Dali jsme (jedno) pivo a (jeden) cider a platili jsme 550 korun. Solidní šílenství.
Stockholm jsme prolítli během pár hodin a pak jeli pro auto na letiště. Schválně jsem si vzal elektrický, protože jsme si říkali, že kde jinde než tady ve Skandinávii si to na měsíc vyzkoušet. Vypadá to, že takhle stejně jednou budeme muset jezdit všichni, tak proč si neudělat názor už teď, že. O mojí zkušenosti tady napíšu něco bokem. A určitě to nebude pozitivní…
O víkendu jsme se vydali do Trosy, krásný malý městečko blízko pobřeží. Taky jde o jedno z nejbohatších a nejrychleji rostoucích měst ve Švédsku. Myslím že jim dost pomáhá, že tu mají letní sídlo mimojiné například oba mužští členové ABBY. Prošli jsme celý město podél kanálu až k moři – mají to tu moc pěkný!
K večeru jsme to vzali ještě přes národní park Stendörren a tam si mě Švédsko celkem získalo. Ostrůvky, výhledy, divoká příroda a křišťálově čistá voda. Byli jsme tam až na pár dalších lidí úplně sami a trasu dokončili až za tmy – na jedný straně jsme sledovali západ slunce, naproti měsíc. Magie!
