Je to tak, na nějaký čas opouštíme Prahu a budeme žít a pracovat ze zahraničí. Přemýšleli jsme nad tím spousty let, nebylo to vůbec snadný, ale podařilo se!

Bereme to jako jednu z posledních šancí a zároveň i super načasování – nemáme děti, žádné velké závazky, v práci nám to oběma vyšlo, zároveň jsme na tom nikdy nebyli líp finančně ani fyzicky. Neudělat to by bylo bláznovství. Roky bych si to vyčítal…

Máme to předběžně na rok, ale uvidíme – třeba se vrátíme už po pár měsících. Jeden vážně nikdy neví.

Týden před odletem

Plán je střídat destinace zhruba po měsíci. Nejedeme na lehko, protože práce, obleky na konference, věci na sport, výbava na rybaření (jen ta zabírá víc jak třetinu mýho kufru) a další věci si vybraly svoji daň – každý táhneme zhruba 30kg. Silně proti našemu přesvědčení, ale bohužel to tentokrát o moc jinak nejde. I když pár věcí už teď po pár dnech víme, že zabalíme a pošleme zpět.

Měnit lokace co týden by bylo peklo, dělat to každý měsíc je nepříjemnost jen ten jeden den kdy se stěhujeme.

Mít celý život v jednom kufru je na druhou stranu velmi osvobozující.

Přesně v limitu! Martina měla o tři kila víc a málem nás to stálo 100 Euro.

Je mi líto, že jsem se s drtivou většinou lidí nestihl ani rozloučit… Finální rozhodnutí ale padlo tak nečekaně a rychle, že se v rekordním čase muselo zařídit milion věcí a nestíhali jsme už vůbec nic. Zní to hloupě, ale prostě jsme to nestihli.

Dnes je náš první den, tak nám držte palce. Pokusím se sem psát naše zážitky a zkušenosti alespoň jednou týdně…