Před dvaceti lety. Nikdy se neobjasnila, a dodnes jde o jeden z nejzáhadnějších zločinů moderního Skotska (a potažmo Velké Británie). Celý ten příběh je z mýho pohledu tak bizarní, že se o něj tady musím podělit.

Alistair Wilson (30) byl bankéř v místní pobočce Bank of Scotland. Do Nairnu se přistěhoval čtyři roky před svou smrtí, koupil tu dům (největší v ulici), a žil poklidnej život se svojí manželkou a dvěma malými syny.

Rodina tu po vraždě dodnes bydlí.

28. listopadu 2004 v neděli večer někdo zvoní u jejich domu v ulici Crescent Road. Alistair zrovna čte dětem v patře pohádku na dobrou noc, otevírá tedy jeho žena. Neznámý muž v kšiltovce se shání po jejím manželovi a nechává si ho zavolat dolů. Wilson se dává s mužem do řeči, a za pár minut se vrací nahoru do patra za manželkou. Ukazuje jí modrou obálku s nadepsaným jménem „Paul“, kterou od něho dostal. Otevřou jí, ale nic v ní není. Zmatený se tedy vrací pro vysvětlení zpátky dolů, kde na něj pachatel stále čeká. Krátce nato se ozývají tři výstřely.

Jeden do hrudi, dva do hlavy.

Manželka Veronica seběhne dolů a vidí krvácejícího manžela ležet na schodech u dveří. Koutkem oka ještě zahlédne muže, jak rychlým, ale klidným krokem odchází ulicí pryč. Zavolá sanitku a běží do restaurace naproti. Křičí o pomoc, že její manžel byl postřelen. Na místo běží několik přítomných poskytnout první pomoc, Veronica utíká pro ručníky, aby pomohla zastavit krvácení, ale všem je jasné, že tady už není pomoci.

Alistair umírá během převozu do nemocnice.

Rozjede se masivní pátrání, na plný úvazek se případu věnuje 60 policistů. Přesto se dlouhé dny nic neděje. Policejní psi ztrácejí stopu u nedalekého altánku. Má se za to, že střelec se tam zřejmě schoval a sledoval, z jakého směru policie dorazí na místo činu. Poté měl odjet autem sám nebo s komplicem v opačném směru.

Deset dnů od vraždy nacházejí dělníci při náhodném čištění kanálů pár ulic od domu pistoli a policie potvrzuje, že se skutečně jedná o vražednou zbraň. Jde o velmi netradiční kapesní pistoli z druhé světové války. Náboj byl z Československa.

Tady se našla.

V tenhle moment se všem konečně zvedne naděje: Našla se vražedná zbraň, to už je přece jen krok od dopadení vraha. Bohužel, vyšetřování se protahuje na dlouhé týdny, měsíce a roky a k žádnému dalšímu posunu nedochází.

Chybí motiv, a kriminalistům se ho nedaří objasnit ani náznakem. Spekulovalo se o manželce, ale stačí slyšet nahrávku telefonátu, ve kterém v hysterii volá sanitku a policii, a hned pochopíte, že s tím nemá nic společného.


Vyšetřovatelé samozřejmě prověřovali všechno a všechny, ale rodina i okolí potvrzují, že Alistair vedl poklidný život, miloval svou ženu i děti a neměl nepřátele. Policie během let vyslechla více než 14000 osob (!) a pracovala se třemi základními teoriemi.

ZÁMĚNA JMEN

Vražda mladého otce dvou dětí nedávala absolutně žádný smysl a policii tak logicky napadlo, jestli se nemohlo jednat o nešťastnou záměnu jmen. V ospalém městečku Nairn, kde místní až do osudného večera ani nezamykali dveře, žil ještě jeden Alistair Wilson. Ukázalo se ale, že jde o osmdesátiletého důchodce a záměna s mladým mužem je vyloučená. Stejně tak policie prověřila další desítky Alistairů Wilsonů ve Skotsku – vražda ale byla tak profesionálně provedená, že představa, že někdo brutálně zastřelí člověka dvěma ranami do hlavy a jednou do hrudi, zmizí beze stopy a zároveň si splete adresu, se zdála nepravděpodobná.

PRANÍ ŠPINAVÝCH PENĚZ

Alistair byl velmi ambiciózní a úspěšný investiční bankéř. Mohla vražda souviset s jeho prací? Poměrně zajímavé je, že jen několik týdnů před svou smrtí dal Alistair výpověď. Policie obdržela anonymní tip, že vražda souvisí s irským byznysmenem, který chtěl přes Bank of Scotland prát špinavé peníze, Alistair to odmítl a na dveře mu pár týdnů na to zazvnonil nájemný vrah. Záhadná modrá obálka se nikdy nenašla a předpokládá se, že si ji vrah odnesl s sebou. Mohlo jméno Paul sloužit jako výstraha pro dalšího nepohodlného svědka nebo komplice? Policie stopu s irským podnikatelem prověřovala, ale nikam nedošla.

ZÁHADNÁ ZBRAŇ

Na vražedné pistoli se bohužel nenašly žádné otisky ani DNA. Zajímavé ale je, že úplně stejný model se o deset let později našel na půdě přímo v městečku Nairn. Zbraň je přitom extrémně vzácná, byla vyrobena před více než 80 lety. Ukázalo se, že do města ji pravděpodobně dostal polský voják, který se tady za druhé světové války ukrýval, a že takových vojáků se stejným modelem zbraně bylo víc. Pozornost vyšetřovatelů se tak po letech znovu obrátila přímo do města Nairn.

The Havelock

Až po 17 letech to vypadá, že se případ někam posouvá. Vyplulo na povrch, že Alistair Wilson si jen čtyři dny před svojí smrtí stěžoval na městském úřadě kvůli nepovolené stavbě v blízkosti jejich domu. Přímo naproti je totiž hospoda Havelock, kde si majitel spolu se štamgasty postavil zahrádku s posezením. Evidentně na černo.

Dost lidí se na její stavbě komunitně podílelo, a pro pár jedinců to byla důležitá součást jejich života. O stížnosti na městě se v hospodě dozvěděli, a řešila se. Padaly prý nejrůznější návrhy. Alistair ve stížnosti upozorňoval na rozbité sklo, které našel na svém trávníku, a zvýšený hluk v ulici.

Majitel hospody naproti byl na místě vraždy jako jeden z prvních, a s tělem manipuloval, přestože na místě už byla policie. Pár let po vraždě navíc hotel s hospodou prodal a s celou rodinou se odstěhoval do Kanady. Kriminalisté tam za ním ve světle nových informací letěli, údajně ho ale vyslýchali jako svědka, ne jako podezřelého.

Shodou okolností se minulý měsíc stal v případu průlom. Člověk nedávno chycený za drogové delikty je nyní veden jako hlavní podezřelý případu. Nakonec to vypadá, že jeho motiv byla skutečně ta stížnost na zahrádku.

V době střelby mu bylo jen něco málo přes dvacet let. Havelock byl ale jeho oblíbený bar a měl velmi blízko ke zbraním. Pokud se teze ukáže jako pravdivá, tak se tenhle případ po dvaceti letech konečně rozlouskne.

Děsivý, jaká relativní blbost může někoho dovést k vraždě.

Náš názor na městečko Nairn to samozřejmě nezměnilo. Ale ten večer, kdy jsme si pustili hodinový dokument na BBC, a pak se šli podívat na místa v něm zmiňovaná, jsme měli takový ten mrazivý pocit…