Poslední týden v Barceloně, měsíc utekl jako voda. Oba jsme pořád nemocní – můžeme normálně fungovat, ale pořád kašleme a smrkáme. Taková ta otravná virová nemoc, která trvá týdny a ne a ne se jí zbavit. Nic moc začátek, ale jsme pozitivní – teď už to musí být jen lepší! 🙂
Každopádně, finální dny jsme se rozhodli strávit už jen v Barceloně a v poněkud lehčím režimu. Stejně už jsme viděli skoro vše na co jsme měli zálusk.
Ještě před odjezdem na nás na Seznamu vyskočil článek o žebříčku nějakých Italů, kteří každoročně sestavují list nejlepších pizzerií mimo Itálii. Naše pražská Pizza Nuova skončila na 49. místě, prvenství si pak odnesl podnik Sartoria Panatieri. A ten je v Barceloně.
Podařilo se nám celkem složitě ukořistit jeden volný termín a vyrazit. Pizza super! Nebyla to nejlepší pizza mýho života (ta byla v New Yorku), ale rozhodně nejlepší za poslední dobu. A navíc v moc pěkném prostředí, s milou obsluhou – vše tak, jak mělo být. Když jsme odcházeli, venku už byla dlouhá fronta. Hype jako blázen. 🙂
Jinak jsme ale do restaurací zase tak moc nechodili. Marťa dělá v každý zemi takovou věc, že objedná službu jménem Hello Fresh. Ta funguje na principu, že si na webu vyberete jídla na týden, a oni vám pak přivezou přesně navážený suroviny. Přihodí podrobnej recept, což celou věc dost ulehčuje. Ty recepty pak schováváme a nejlepší jídla děláme doma. Noví zákazníci to mají na první měsíc vždy s ohromnou slevou, takže nám se to vyplatilo i teď.
Z posledních památek jsme stihli ještě nemocnici Sant Pau, kde skoro nikdo nebyl. Je to neprávem opomíjený místo, protože ještě stále probíhá rekonstrukce a ne vše je přístupné. Nám se tam ale líbilo moc. Fungovala až do roku 2009, takže přes sto let! Právem na seznamu UNESCO.
Konečně jsme se taky dostali ke chrámu Sagrada Familia, dominantě a patrně nejznámější stavbě Barcelony. Dovnitř jsme nešli – mají jí dostavit už za tři roky, tak to už vydržíme… 🙂 Každopádně stavba neuvěřitelná a impozantní.
Předposlední den jsme se taky propašovali na univerzitu UPF, protože jsme chtěli vidět místní knihovnu. Propašovat myslím doslova, protože budova není veřejně přístupná a musí se projít přes komplex studoven a čítáren. Snažili jsme se vypadat že tam patříme, ale myslím že nám to moc nešlo.
Studenti všude, až neobvykle zapálení do učení. A to už bylo po osmé večer! Záviděl jsem jim… A záviděl jsem jim i tu knihovnu. Původně to totiž byla zásobárna vody, postavená už koncem 19. století. Nádherná architektura.
Pak přišel poslední večer. Zašli jsme na úplně poslední tapas do restaurace na rohu, skočili na poslední drink do baru Madame George a zašli do kina Phenomena. Chodit do starých kin v cizích městech je vždycky zážitek. Hráli starou pecku Zachraňte vojína Ryana. Ve 4K, na velkym plátně, wow! Nečekal bych, že to takhle někdy uvidím. Když tenhle film pouštěli na premiéře veteránům z druhý světový, tak jich během první půlhodiny filmu desítky odešli – tak realisticky snímek působí.
Naposledy jsme nasedli na skútr, jeli nocí příznačně kolem Sagrady, a bylo nám líto, že to končí. Ačkoliv Barcelona se s náma nepotkala na 100%, byl to fajn začátek cesty.
Co nám bude chybět?
- Jídlo – bistra, kavárny, pekárny
- Ceny – inflace drtí všechny, ale tady to ještě jde
- Moře!
- Pohoda a lehkost bytí
- Sportovní vyžití
- Architektura
- Veřejný prostor – máme se co učit
- Skútry všude
- Dobrůtky z místního marketu
- Zmrzlina dvakrát denně
Co nám chybět určitě nebude?
- Hluk – všude a pořád
- Maňána – po čtvrtý se venku nedá najíst
- Náš byt – měl bohužel dost chyb
- Občasná jazyková bariéra
- Vedro
- Mytí nádobí (nebyla myčka)
Co v nás zanechalo stopu?
- Vztah k pohybu – hodně a už od mala
- Vztah k životu – žije se venku, doma se jen spí
- Vztah k dětem – asi nikdo nemiluje děti tolik jako Španělé, a tak by to vlastně mělo být všude
- Vztah aut k městu – o světelný míle před Prahou
Napsat komentář